Album se nese v pop-punkovém rytmu a vrací tak Avril do doby jejího prvního alba „Let Go“. Avšak zatímco na předchozích dvou deskách měla čistě punkový kabát vždy jen jedna píseň (na prvním „Sk8er Boi“, na druhém „He Wasn´t“), na třetí desce najdeme většinu takto koncipovaných písní. Už pilotní singl „Girlfriend“ udává tón, jakým se bude ubírat celá deska. Jedná se o veselou píseň s velmi chytlavým refrénem, jejíž rytmická složka evokuje americký fotbalový mač na školním hřišti v době, kdy na stadiónu zrovna vystupují roztleskávačky. Následující dva songy „I Can Do Better“ a „Runaway“ se jiným slovem než klasický pop-punk nazvat nedají. Čtvrtá skladba „The Best Damn Thing“ se do jisté míry inspirovala stylem Hey Ya!, který je typický pro partičku Black Eyed Peas. Podobného ražení je „I Don´t Have To Try“, která z téměř hip-hopového začátku graduje do klasického punkového refrénu. Za nejtvrdší píseň z alba se dá s klidným svědomím označit „Everything Back But You“, která se inspirovala stylem punkové legendy The Ramones. Ve středním tempu se nese pouze skladba „Hot“. Do kategorie balad potom spadají tři písně: silně melodická „When You´re Gone“, komorní „Innocence“ a v neposlední řadě závěrečná „Keep Holding On“, která se stala titulní melodií filmu Eragon.
Album může vyvolávat poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu se nabízí názor, že Avril pořád hledá styl, který jí bude absolutně sedět. Na druhé straně je zde však zcela nezanedbatelný fakt, že Avril je srdcařka a skládá písně podle toho, jak se zrovna cítí, což vypovídá o její upřímnosti, která je u rockových zpěvaček důležitá. Některé písně působí spíše jako recese a nedají se brát příliš vážně. Každopádně Avril opět natočila výborné popové album, za které se nemusí vůbec stydět.